Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jednoho večera jsem si psala na ICQ se svou kamarádkou Silvií Huškovou. Psala mi, že jí přišel zajímavý email, že mi ho přepošle. Někdo se na ní obrátil, že by rád našel nový domov pro svojí 8letou fenu pekinéze.Když jsem si ho přečetla tak se mi sevřelo srdce a začala jsem tátu přesvědčovat, že Melisku musíme přivést k nám a dát jí hezký domov.

Po rozebrání situace táta souhlasil a pánovi jsme zavolali, že bychom si fenku vzali do péče. Byl domluven termín, kdy fenečku pán přiveze. Byli jsme nervózní a čekali, ale nikdo se nedostavil. Mysleli jsme, že by bylo dobré, aby pán viděl v jakém prostředí jeho fenečka bude žít. Když nedojel, tak jsme si mysleli, že se s fenkou nechce rozloučit.

Po pár dnech jsem to nevydržela a pánovi znova zavolal a zeptala se, proč nedojel. Vysvětlil nám jaké má pracovní vytížení a domluvili jsme nový termín a jeli jsme na půl cesty naproti. Setkali jsme se ve Strakonicích. Předání bylo dosti rychlé. Pán to neměl lehké, moc ho bolelo, že se o Melisku nemůže starat a když jsme jí dali do auta, tak od nás utekl se slzami v očích. Je fakt, že nám volává a ptá se jak se Melinda chová a jak se jí vede.

Dorazili jsme domů a vypustili Melisu na zahradu. Začala si okolí očuchávat a zbystřila, protože slyšela štěkat psy. Tak jsme je vypustili taky na zahradu a nechali je, se očichat. Melisa byla hrdinka, sice stáhla ocásek, ale nechala se prověřit našimi kuželkami. Moc se jí to nelíbilo. Není divu, celý život byla sama. Doma si vše prošla, když naši pejsci byli venku, našla si svoje místečko, světe div se na stole. Toto je první pekiňák, který skáče jako kamzík a vyskočí všude a všude se dostane. Není místo, které by před ní obstálo, jedině pult v kuchyni.

Krok za krokem se seznámila se všemi pejsky a je s nimi v dobrém vztahu. Neštěkají na sebe, kupodivu na sebe ani nevrčí ani se neperou, což je dobře.

Horší je vztah k nám lidem. Nevím co se u nich v minulé smečce lidí a Melisy stalo. Nevím jaké situace tam nastaly, ale jsem přesvědčená, že se k ní paní a děti nechovali hezky. Její nedůvěra je veliká. Moc si na sebe nenechá sáhnout. Bohužel je samý cucek. O tom, že bych jí učesala nebo ostříhala si můžu nechat jen zdát. To bych musela mít železné rukavice po lokty!

Doufám, že se její důvěra k nám bude prohlubovat, chceme pro ní jen to nejlepší. Ráda bych jí dala do pořádku, ale asi ještě není ta správná doba. První a nejdůležitější je získat si její důvěru a lásku.